Kam panenky kam jdete

Tatík se rozhodl, že si vyrazí na prkénka, ovšem nikoliv sám. Po dlouhém přemlouvání jsme s mamkou vyměkli a odjeli s ním. Když jsme dorazili do cíle, malinko mě zarazila skutečnost, že budeme lyžovat po trávě a když jsem se podívala do tváří rodičů, zřejmě si to oni také tak nepředstavovali. Na chvíli jsem se zaradovala, že z toho nic nebude a vrátíme se domů, ale taťka se rozhodl vyjet za sněhem ještě výš, přinejhorším prý dojedeme do nedalekého skiareálu. Jak si tak bloudíme, zastaví nás nějaká paní v bílém pickupu s otázkou: „Co hledáte?“ Mamka na to že „sníh“. Doufám, že to neslyšela.

Sláva, sníh jsme našli!
Jak z pohádky o mrazíkovi
Sláva, sníh jsme našli!

Was suchen Sie? Schnee!

Nakonec se přeci jen našel zasněžený kopeček a my se vydali zdolat jeho vrchol. Samozřejmě jsme s sebou táhli Svatou Trojici – pípák, sondu, lopatu. Tatík nám pro jistotu zopakoval, jak se s pípákem zachází, kde se přepíná jaký mód a nařídil, abychom si je dali někam k tělu pro případ, že by nás vzala lavina s sebou. Ale my jsme si ho s mamkou stejně šouply tajně do batohu.

Skoro nahoře, vlevo pod námi tzv. Myslivcův nos
Skoro nahoře, vlevo pod námi tzv. Myslivcův nos

Cestu nahoru nám zpříjemňoval krásný výhled z exponovaného hřebene a za doprovodu taťkovo varování a pokřikování na mamku, které se zintenzivnilo v oblasti skalních útvarů zvaných Myslivcův nos, aby nelezla po kraji převějí, jsme se bezpečně dostali na vrchol k hezkému křížku. A protože hodně fučelo, co nejrychleji jsme se zdekovali, bo bychom asi umrzli.

Schlenken 1648 m.n.m.
Schlenken 1648 m.n.m.

Příkrý sjezd byl pro mě s taťkou samozřejmě hračka, i když jsme se nějakým těm pádům neubránili, ale na mamku jsme museli čekat. Přejížděla kopec z jedné strany na druhou šnečím tempem. Nakonec se k nám přeci domotala a všichni jsme si dali pořádnou sváču s čajem u horské chaty, kde taťka zjistil, že měl pípák celou dobu vypnutý (asi jak nám vysvětloval polohy hlavního vypínače), takže nevím nevím, jak bychom se v lavinách našli.

Už to umím

Když už nás omrzelo slunění a vyhřívání, vyrazili jsme lesní cestou na parkoviště k autu. Tatík usoudil, že ještě neuzrál čas k odjezdu a vytáhl tajné eso z rukávu v podobě sjezdu po sadech a zahradách místních statkářů. Sjezd to byl hezký, škoda jen, že jsme museli naší dnešní, poměrně vydařenou túru, končit výstupem.

Skol! Madla.

(redakčně upravil tatík)

Schlenkenalm

Read More

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *